ߞߎ߬ߙߣߊ߬ ߞߟߊߒߞߋ ߞߘߐ ߟߎ߬ ߘߟߊߡߌߘߊ - ߊ߲߬ߞߌ߬ߟߋ߬ߞߊ߲ ߘߟߊߡߌߘߊ - ߞߓ. ߥߊ߬ߟߌ߯ߘ ߓߊߟߌߤߊߛ߭ ߊ.ߟߑߊ߳ߺߊߡߑߙߌ߮ ߓߟߏ߫ * - ߘߟߊߡߌߘߊ ߟߎ߫ ߦߌ߬ߘߊ߬ߥߟߊ


ߞߘߐ ߟߎ߬ ߘߟߊߡߌ߬ߘߊ߬ߟߌ ߟߝߊߙߌ ߘߏ߫: (88) ߝߐߘߊ ߘߏ߫: ߦߛߎߝߎ߫ ߝߐߘߊ
فَلَمَّا دَخَلُواْ عَلَيۡهِ قَالُواْ يَٰٓأَيُّهَا ٱلۡعَزِيزُ مَسَّنَا وَأَهۡلَنَا ٱلضُّرُّ وَجِئۡنَا بِبِضَٰعَةٖ مُّزۡجَىٰةٖ فَأَوۡفِ لَنَا ٱلۡكَيۡلَ وَتَصَدَّقۡ عَلَيۡنَآۖ إِنَّ ٱللَّهَ يَجۡزِي ٱلۡمُتَصَدِّقِينَ
(88) [2812]When they entered upon him, they said: “O Chief Minister, we, and our households, have been touched by adversity and we have come with ˹some˺ paltry commodity so give us full measure ˹of provisions˺ and show us benefaction[2813]; indeed Allah rewards the benefactors”.
[2812] Although their main aim was not to obtain more supplies and provisions, they started off by a heart tendering appeal by describing how badly-off they were. This so that Joseph (عليه السلام) would empathetically engage with them making it opportune for them to reveal their purpose (cf. al-Rāzī, al-Qāsimī). This had the desired effect indeed! (cf. al-Saʿdī)
[2813] Taṣaddaq ʿalaynā (lit. give us charity) by giving them full measure of goodly provisions in lieu of their ‘paltry commodity’ (cf. al-Ṭabarī, al-Tafsīr al-Muyassar, al-Tafsīr al-Muḥarrar).
ߊߙߊߓߎߞߊ߲ߡߊ ߞߘߐߦߌߘߊ ߟߎ߬:
 
ߞߘߐ ߟߎ߬ ߘߟߊߡߌ߬ߘߊ߬ߟߌ ߟߝߊߙߌ ߘߏ߫: (88) ߝߐߘߊ ߘߏ߫: ߦߛߎߝߎ߫ ߝߐߘߊ
ߝߐߘߊ ߟߎ߫ ߦߌ߬ߘߊ߬ߥߟߊ ߞߐߜߍ ߝߙߍߕߍ
 
ߞߎ߬ߙߣߊ߬ ߞߟߊߒߞߋ ߞߘߐ ߟߎ߬ ߘߟߊߡߌߘߊ - ߊ߲߬ߞߌ߬ߟߋ߬ߞߊ߲ ߘߟߊߡߌߘߊ - ߞߓ. ߥߊ߬ߟߌ߯ߘ ߓߊߟߌߤߊߛ߭ ߊ.ߟߑߊ߳ߺߊߡߑߙߌ߮ ߓߟߏ߫ - ߘߟߊߡߌߘߊ ߟߎ߫ ߦߌ߬ߘߊ߬ߥߟߊ

ߞߎ߬ߙߣߊ߬ ߞߟߊߒߞߋ ߞߘߐ ߘߟߊߡߌߘߊ ߊ߲߬ߞߌ߬ߟߋ߬ߞߊ߲ ߘߐ߫ - ߞߎߘߎ߲߫ ߣߊ߯ߣߌ߲߫ ߠߋ߬، ߞߓ. ߥߊ߬ߟߌ߯ߘ ߓߊߟߌߤߊߛ߭ ߊ.ߟߑߊ߳ߺߊߡߑߙߌ߮ ߟߊ߫ ߘߟߊߡߌߘߊߟߌ ߟߋ߬.

ߘߊߕߎ߲߯ߠߌ߲